Ošklivá zlomenina u osmáka - s šikovným vetem jde zvládnout ledasco...

Stačí chvilička a neštěstí je na světe...

O velikonočním pondělí se jedna z našich zrzavých holčiček seznamovala se staršími samičkami, se kterýma by měla nadále žít. Bohužel si šestitýdení Punky v nestřežený okamžik nepochopitelně zlomila stehenní kost. Z počátku jsem doufala že půjde o nějakou banální naraženinu, která odezní. Ona i nějaká ta zlomenina se někdy zhojí sama, protože u takto drobných a aktivních zvířátek je nějaká fixace končetiny jen těžko proveditelná. Ale protože se její stav nelepšil a nožička se mi nezdála, přece jen jsme po pár dnech skončili na veterině.

Po zrentgenování pro mě měla paní veterinářka špatnou zprávu - jedná se o opravdu komplikovanou zlomeninu, která se sama bude jen těžko hojit (stehenní sval se smrsknul a části kosti zůstaly ve velice nevhodném úhlu) Aby toho nebylo málo, nožička začínala "mrtvět". Zdálo se, že tlakem smrsknutého svalu není nožka dost prokrvená a tak v Punky ztrácí cit. Malé punky tak hrozila amputace (nožka by časem zmrtvěla).



Velice ale děkuji paní doktorce, která se na chvíli zadumala a nabídla ještě jiné řešení, které ovšem zatím u takto maličkého hlodavce nezkoušela. A to zafixovat zlomenou kost pomocí kovové výztuže, kterou by vložila do kosti. Ač se to zdá být radikálním řešením, tento postup se například používá u drobného ptactva.
Jednalo se ovšem o rozsáhlou operaci a u takto maličkého tvorečka (Punky v té době vážila pouhých 100g) což byl samozřejmě veliký risk. Váhala jsem, zda Punky vystavit takovému ohrožení, ovšem vidina dlouhého bolestivého hojení nezafixované zlomeniny a pravděpodobná následná amputace, přece jen jazýčky vah vyvážily.

Paní doktorka Veselská spolu s panem doktorem Gregoříkem viděli věc pozitevně a tak Punky operaci podstopila.
A, díky všem svatým osmáčkům, kteří při nás stáli, vše nakonec dopadlo dobře - operace se zdařila.

Největším utrpením se tak pro punky stalo pouze dočasné odloučení od společnic a pobyt na poněkud nudné marodce (Punky po operaci nesměla šplhat ani skákat, což je pro malou pružinku nejhorší trest)

Dnes asi 10 dní od operace se zlomenina krásně hojí a Punky už nožičku opatrně používá. Její rychlost běhu se blíží rychlosti letu kulky. Nožička samozřejmě následky ponese navždy, ovšem bude-li se vše nadále dařit, bude jí do konce života oporou:)

Je neskutečné, co šikovný a snaživý vetrinář dokáže.
Paní doktorce Veselské i panu doktoru Gregoříkovi za jejich přístup obrovsky děkujeme!